Šikana

Šikana je zvláštním případem násilí. Jde o situace, kdy oběť šikany je obvykle slabší a nedokáže se bránit. Jedná se o chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit, ponižovat nebo zastrašovat jiného člověka. Je to závažná agresivní porucha chování, která se může vyskytnout od útlého věku až po stáří.

Hlavní rysy šikany:

patrný úmysl ublížit,
útoky jsou opakované,
nepoměr sil mezi útočníkem a obětí.

Např. opakované posměšky, ponižování, pomluvy, ošklivé poznámky o rodině, fyzický útok (bití), poškozování věcí druhého apod.

Hlavním znakem je samoúčelnost a agrese.

Jak tedy vypadá chování označované jako šikanování? Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá, ponižuje ba přímo zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.. Dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti nepříjemné věci, s úmyslem dítěti ublížit, bije ho, kope, vyhrožuje mu, omezuje ho v pohybu např. uzamčením v šatně, toaletě. Četnost takových situací se zvyšuje, stejně jako agresivita nabírá na síle. Šikanované dítě se samo nemůže ubránit a dostává se do beznadějné situace.

Za šikanu považujeme záměrné a nevyprovokované užití síly jedním dítětem nebo jejich skupinou s cílem opakovaně způsobit bolest, poškození nebo tíseň jinému dítěti.

Fáze šikany:

Dítě se stává osamoceným, u ostatních spolužáků neoblíbeným, za jeho zády ho pomlouvají a kují pikle.
Skupinka dětí o něm začne hovořit hlasitě ošklivě, tropí si z něj ponižující žerty, ostatní nevidí, neslyší.
Dá se nazvat obdobím zlomu, kdy se ostatní slabšího zastanou a dají najevo netoleranci takového chování ve třídě nebo se naopak docela stáhnou do pozadí a šikanující skupina dětí dostane „zelenou“, do té chvíle ještě nevinné žertování se změní v jasnou šikanu.
Násilí se stupňuje, šikanované dítě trpí stále více a i ostatní děti ve třídě žijí v jakémsi oparu strachu a jsou rády, že na ně nedošlo. Namlouvající si pocit, že ony za nic nemůžou je mylný, neuvědomují si, že mlčením vyjadřují souhlas s bezprávím, které se v jejich třídě odehrává.
Opakované, dlouhodobé, fyzické týrání, ke kterému dochází u dětí mladšího věku výjimečně a děje se spíše mimo školu, kdy si šikanující děti na svou oběť počkají před školou nebo na cestě domů apod.

Vychovatelé v některých případech podceňují rozsah šikany na škole. Přitom by si měli uvědomit vážnost šikany: šikana poškozuje druhého člověka a je tedy mnohem horší než poškozování majetku či krádeže!! Učitelé bohužel dávají často nevědomky podnět k šikaně tím, že např.: dítě před třídou zesměšňují, používají ironie nebo dají najevo nesympatii k dítěti, které je šikanováno.

Aby k výše uvedenému jednání nedocházelo je nutné s dětmi preventivně pracovat již v útlém věku. A opět se dostáváme k původní otázce. Co tedy potřebuje dítě k tomu, aby vyrůstalo zdárně? Musí mít pocit bezpečí, jistotu, že svět, v němž žije, mu nebude ubližovat a že je pro ně přehledný. Má pak menší potřebu provokovat, předvádět se, být agresivní či dokonce šikanovat. Potřebuje vřelé a podporující prostředí, kde mu dokáží naslouchat a dítě může využít své přirozené potřeby svěřovat se.

Ve škole a ve třídě je nutné posilovat informovanost a demokracii, která by měla být především ve stylu práce a jednání vychovatelů s žáky a s jejich rodiči.

Hlavní zásady posilování demokracie ve třídě a na škole:

trpělivě naslouchat dětem, ptát se na jejich názory a přání,
dávat dětem co nejčastěji (alespoň jednou denně ) možnost volby,
pěstovat žákovskou samosprávu,
otevřeně informovat rodiče o problémech ve škole i o nepříjemných událostech, o chybách, ke kterým došlo,
pěstovat aktivitu rodičovské organizace na škole, umožnit rodičům vstup do školy.

V rámci lepší informovanosti o problémech šikany doporučujeme zavést:

schránku důvěry, do které děti mohou vhazovat své názory, přání, připomínky, prosby apod., (doporučujeme, aby obsah vybíral nejlépe policejní preventista),
informační nástěnku, která bude obsahovat rady k problematice šikany a další potřebné informace, konzultační hodiny výchovného poradce a policejního preventisty,
zvýšený dohled v místech možnosti výskytu šikany (šatny, toalety, zákoutí na chodbách, hřiště atd.),
průzkum šikanování v podobě různých anket, besed a her,
vést děti k tomu, aby bez ostychu vychovatele informovaly o nepravostech, které se dějí ve třídě, aniž by to považovaly za žalování.

Záležitost kolem šikany je třeba co nejdříve vyřešit a dále dětem nepřipomínat. Nesmíme zapomenout, že odsuzujeme čin a ne osobnost agresivního dítěte. Snažme se najít v něm to pozitivní. Nejefektivnější výchova je, když kromě snahy odstranit to špatné, se více snažíme rozvíjet to dobré.

Smyslem výchovy je naučit děti sebeovládání, vychovatelé by děti měli vést k tomu, aby se staly ukázněnými lidmi. Představa dětí o sobě výrazně ovlivňuje jejich sebeovládání, proto výchova nesmí útočit na jejich sebevědomí. Je rozdíl, říct dítěti, že je špatné, za to co provedlo nebo říct, že je špatný čin, který provedlo a že takové jednání nebudeme tolerovat.